3.část: Rozhodnutí
Když si žena ujasnila co přesně řekne Clere a jak to řekne, odhodlala se promluvit: "Rudý smaragd je srdce země. Je to jako u živých bytostí. Není srdce, není život. Není-li Rudý smaragd, není ani naše země. Nevíme, jak dlouho ještě vydržíme bez smaragdu. Proto tě potřebujeme. Víc ti toho zatím nemůžu říct. Přijímáš tenhle úkol?" zeptala se žena nakonec. "A mám na výběr?" odpověděla Clere další otázkou. "Konečně. Já to věděla. Tak jdeme." vstala a natáhla ke Clere ruku. "Teď?" zeptala se překvapeně Clere. "Už byl ztracen drahocenný čas tím, že ti trvalo dva dny, než jsi odpověděla. Teď, nebo už země Žáru a ohně nebude!" vyděsila se žena, že by Clere chtěla čekat. "Ano." prohlásila Clere pevným hlasem, vstala a šla za ženou do té zářivé koule uprostřed jejího pokoje. Clere stála vedle té ženy, všude kolem ní bylo milion světel nejrůznějších teplých barev. Červená, žlutá, oranžová...najednou stála ve zvláštní místnosti. Zdi byly rudé, ale jakoby byly v plamenech. Plamínky se natahovaly po zdech a vytvářely teplo. Uprostřed místnosti byla lenoška se žluto-oranžovým potahem. U ní stál rudý ohnivý stolek a na něm ovoce. Čerstvé ovoce. "Tady je ale teplo." dovolila si Clere poznámku. "To ti za chvíli ani nepřijde." řekla žena a ukázala na zvláštní šaty položené na lenošce. Byly žluté bez rukávů či ramínek a okraje vypadaly, jakoby po nich šlehaly plameny, ale na dotek to působilo jako obyčejná látka. Žena jí pokynula, aby zašla za oranžový paraván a převlékla se. Když tak Clere učinila, necítila ani teplo, ani zimu. Bylo jí příjemně. To bylo zvláštní. V místnosti mohlo být nejméně 40°C a i kdyby by byla oblečena do plavek stejně by jí za normálních okolností bylo smrtelné teplo. Zeptala se na tuto prazvláštní skutečnost té ženy, která si mezitím ležela na lenošce a pojídala hroznové víno. "To ty šaty. Jsou vyrobeny ze zvláštního materiálu. Tam u vás sice je mnoho elektronických vymožeností, ale základní dovednosti, zdá se mi, moc neovládáte." odpověděla žena a dál pojídala hroznové víno. "Na to, že vaší zemi končí existence, jste až moc klidná." řekla Clere ironicky. Nejdřív na ni pospíchala a teď si tu leží a pojídá ovoce. "U nás se věří, že všechno má svůj čas a když už je nakročeno k jisté věci, bude ta věc dokončena v dobrém. To znamená, že kyž už jsi tady, jistě vše dopadne dobře." odpověděla žena a už se měla ke vstávání. "To je sice pěkné, tenhle optimismus, ale aby se něco stalo, musí se pro to něco udělat." pokračovala Clere. "No dobře, tak pojď." řekla žena a pokynula Clere, aby vešla do dveří, které vypadaly stejně jako zdi, takže kdyby nebyly otevřené, neviděla by je. Vešla do kruhovité místnosti. Jediným zdrojem světla-ale pořádným zdrojem- v této místnosti byly plameny ohně, které hořely podél zdi. Uprostřed byla malá, úhledná hromada ozdobných kamenů a na vršku byl stojánek, ale něco na něm evidentně chybělo. "Tam byl Rudý smaragd." řekla ta žena, jakoby četla Clere myšlenky. Clere zůstala stát na místě a hleděla na místo, kde byl Rudý smaragd umístěn. Přemýšlela, do čeho se to pustila. Přemýšlela, jestli je tohle všechno pravda. Přemýšlela, jestli to, k čemu se rozhodla je správné. V jednu chvíli si říkala, že udělala dobře. V jednu chvíli se jí zdálo, že to je sen. Nevěděla, co si má myslet.
Re:Rozhodnutí
(Vlastním tyto stránky, 12. 5. 2010 13:40)