8. Kapitola
Ariell vzala dopis do ruky a podržela ho na světle lampy. Dobrá zpráva, žadný úplatek za to, abych zůstala tady, neodpustila si sarkasmus. Jejípokoj měl výhled na rozsáhlé pozemky a pod okny byla střecha přistavěné části obýváku. Oblékla si svetr a vylezla na střechu. Obálku otvírala opatrně, bez sebemenšího zájmu ejí obsah.
Drahá Ariell Marcello,
dopis začíná zdvořile a zdvořile i bude končit. Je to již pár měsíců, co jsi odjela do Johanova a ještě jsi neprojevila zájem o návrat domů, či jen návštěvu. Začínám si říkat, jestli se tam nehodláš usadit natrvalo, ale to bys' mi snad oznámila, ne? Doufám, že jsem tě vychovala dost slušně na to, abys' mě v takovém případě o všem informovala. A v případě, že bys opravdu chtěla zůstat tam, můžeš počítat s mým odporem a udělám všechno proto, abych tě dostala zpátky sem, do civilozované společnosti. Tam ti to rozhodně nesvědčí a je ti to i nebezpečné!!! Umím si tě živě představit, jak se v tomto momentu tváříš a i možná, co říkáš, ale já mám pravdu! Co ten sesuv půdy, kdys' málem přišla o život a všichni se o tebe báli, co? A nebo to, jak někdy před tvým příjezdem do Johanova utekl nějaký nebezpečný kriminálník a ještě pořád ho nechytli! uvědom si, že to není svět por tebe! Ty se hezky vrátíš sem, budeš studovat medicínu, bude z tebe vážená doktorka, budeš v bezpečí města a zapomeneš na podobné blbosti, jako výcvik psů! Dále jsem se chtěla přesněji vyjádřit k letošním Vánocům. Má přijet tvá sestra Suzanne s manželem a plánují zde ůstat až do Nového roku, možná i déle. Dokonce i tvůj bratr Michael s tou svou přítelkyní tu chce letos trávit Vánoce a zůstanou tu i první týden v lednu! Jak vidíš, nebudu sama, budu mít po celé svátky společnost a pokud si něco opravdu plánuješ tam...rozhodni se podle svého, ale já si klidně vystačím s tvými sourozenci a jejich partnery.
Veselé Vánoce, Inga
Ariell nemohla uvěřit svým očím. Chtěla si ještě jednou dopis přečíst, ale přes slzy toho nebyla schopná. Sice si zvykla, že ji matka moc nechce, pokud nebude doktorka, ale pravda, že ani na Vánoce -kdy mají být rodiny spolu- ji nechce, byla pro ni těžká a bolestivá.
"Co se děje?" uslyšela vedle sebe. Byl to Lillin bratr "přišel jsem se zeptat, jestli s námi budeš večeřet."
"Proč bych neměla?"
"Když se tě mamka ptala, nereagovala jsi a Lilla naznačila...mamka si myslela, že bys třeba chtěla zůstat sama."
"Ne to vůbec ne."
"Co to je?" Kývl David na dopis.
"Dopis od matky. Není zrovna dvakrát milý." dodala, aby už nemusela na nic dalšího odpovídat. Ale nezabralo to.
"Co v něm je?"
"Hmmm...přečti si to radši sám." podala mu dopis a dívala se do dálky. Setmělo se a viděla hromadu malých světýlek. Noční život Johanova.
"Teda, fakt síla. Vlastní máma tě u sebe nachce ani na Vánoce." podal jí David dopis.
"Hmm...dobrej postřeh...proč myslíš, že jsme sem přijela? Nechtěla jsem každej den posouchat, jak jsem mizerná. Už jsem si celkem i zvykla, že dokud nebudu velká a všemi uznávaná doktorka, nevezme mě vážně, ale to, že mě v podstatě vyhodila z domu i na Vánoce...to...mě...dost mrzí." hlas se jí zadrhával, chtělo se jí brečet, ale nebyla sama a Ariell Marcella Dirro před nikým nebrečí.
"Hej, Ariell? V pohodě?"
"Samozřejmě." Sakra, proč slzím? Nechtěla ukázat ani jednu jedinou slzu a tá jí teď právě tekla po tváři. Rychle ji utřela a promnula si záda.
"To tě furt bolí záda z toho pádu?" zajímal se David.
"Asi jo, nic jinýho mě nenapadá." prohlásila Ariell a byla ráda, že se řeč stočila jinam.
"Fakt se omlouvám, mrzí mě to."
"Neblázni, nemáš se proč omlouvat."
"Ale jo, kvůli mně jsi to nezvládla."
"A dost! nebudu poslouchat řeči, že jsem něco nezvládla!" naštvala se naoko Ariell a oba se rozesmáli. I když, kousek pravdy v tom byl. Dvě věci si Ariell nepřipustí. Brečet před někým a ukázat svou neschopnost nebo prostě to, že nějakou situaci nezvládá. To je Ariell Marcella Dirro. Asi to tak bylo dáno výchovou její přehnaně přísné a egoistické matky. Neukázat žádnou slabost.
Hmmm...
(Hanka, 23. 10. 2011 20:05)