Ze života ze školy
8. 12. 2011
Tak dneska při češtině nastala taková opakovací hodina a opakovalo se i něco, co jsme se učili už hooodně dávno. A že to bylo dávno nám nepřipomínalo jen datum posledního probírání této látky
Konkrétně se probíralo, že koncovka u částí lidských těl a u normálních věcí je jiná.
Např.: Chtěla zastavit vlak vlastníma drobnýma ručičkama. Hodiny se svími ručičkami.
Když na jednoho kluka ze třídy padla věta: Dnes si povíme o další nepříjemnosti, a to o (kuří oko). Spolužák měl slova v závorce převést do správného tvaru. Nejprv tedy nastal tvar: Dnes si povíme o další nepřijemnosti, a to o kuřích očích. Přičemž pokud nejde o lidské tělo tenhle tvar je špatný. V tomto momentu celá třída vybuchla smíchy. Když se pak učitelka zeptala:" Prosím tě, co to jsou kuří oka." Čekala, že odpoví celkem normálně, ale nevěděla, jakou otázku položila, protože následná odpověď zněla: "Np to je to v polívce." To v třídě nastal další výbuch smíchu. Nakonec jsme ho tedy dotlačili do správné odpovědi. Ale nadále jsme se dozvěděli, že nástěnné hodiny nemají ručičky, ale nožičky. Nebo další vtipná věc byl můj výmysl, přičemž já tak blbá nejsem, ale doma se bavíme tak, že různé tvary slov měníme na naprosté nesmysly, abychom si tak pořád dělali legraci z českého jazyka, který svou zvláštní gramatikou je společně se slovenskou g. unikátem. No ale zpět k příhodě, co se nestalo. Tyhle domácí srandičky se mi staly osudné, protože jsem naprostě zapomněla, jak zní správný tvar pro větu a vymyslela jsem toto: Hrnec uchopte v uchou. Přičemž mělo vyjít něco s uchopením hrnce za ucha. Nebo tak něco. Ovšem celkem větší pobouření smíchem vyvolalo další spolužákovo vynalezení další věty. Věta se sáčkem pověšeným za ta ucha se zázrakem přeměnila: Sáček může být zavěšen na uších a je to velmi praktické. Tak nevím, jak moc je praktické mít nákupní igelitový sáček pověšený na našich (lidských) uších. Tak to je vše, z dnešního velmi humorného školního zážitku
Když na jednoho kluka ze třídy padla věta: Dnes si povíme o další nepříjemnosti, a to o (kuří oko). Spolužák měl slova v závorce převést do správného tvaru. Nejprv tedy nastal tvar: Dnes si povíme o další nepřijemnosti, a to o kuřích očích. Přičemž pokud nejde o lidské tělo tenhle tvar je špatný. V tomto momentu celá třída vybuchla smíchy. Když se pak učitelka zeptala:" Prosím tě, co to jsou kuří oka." Čekala, že odpoví celkem normálně, ale nevěděla, jakou otázku položila, protože následná odpověď zněla: "Np to je to v polívce." To v třídě nastal další výbuch smíchu. Nakonec jsme ho tedy dotlačili do správné odpovědi. Ale nadále jsme se dozvěděli, že nástěnné hodiny nemají ručičky, ale nožičky. Nebo další vtipná věc byl můj výmysl, přičemž já tak blbá nejsem, ale doma se bavíme tak, že různé tvary slov měníme na naprosté nesmysly, abychom si tak pořád dělali legraci z českého jazyka, který svou zvláštní gramatikou je společně se slovenskou g. unikátem. No ale zpět k příhodě, co se nestalo. Tyhle domácí srandičky se mi staly osudné, protože jsem naprostě zapomněla, jak zní správný tvar pro větu a vymyslela jsem toto: Hrnec uchopte v uchou. Přičemž mělo vyjít něco s uchopením hrnce za ucha. Nebo tak něco. Ovšem celkem větší pobouření smíchem vyvolalo další spolužákovo vynalezení další věty. Věta se sáčkem pověšeným za ta ucha se zázrakem přeměnila: Sáček může být zavěšen na uších a je to velmi praktické. Tak nevím, jak moc je praktické mít nákupní igelitový sáček pověšený na našich (lidských) uších. Tak to je vše, z dnešního velmi humorného školního zážitku
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář