Kocourek Darkie II.
8. 12. 2011
Opět píšu něco z deníku Darkiho a jeho morčecího kamaráda Františka.
Darkie celé dopoledne jen šílel-jako i každý jiný den. Jeho šílení se projevuje tím, že neustále
běhá neuvěřitelnou rychlostí a občas se tak stane, že narazí do nějakého plochého kusu nábytku. Jednou je to klec, ve které pobývá František, jindy zase třeba dveře od koupelny, které naštěstí nejsou ze dřeva, takže náraz není tak silný. Ale samozřejmě to tu není žádná mučící centrála :-) Darkie vždycky pár vteřin před nárazem brzdí, takže se o ten příslušným kus nábytku jen otře. Když mu v cestě stojí člověk, tak vysoko vyskočí, ale to už se zas tak často nestává, protože si určitě alespoň jednou vzpomene, jak jsme mu vynadali, když šplhal na lidi, co zrovna vařili v kuchyni :-) .
Ale dál. Klidně si jdu večer (v období, kdy už jsme všichni zalezlí v pokojích buď u knížek nebo u počítačů-nebo také u počítačových knih) do kuchyně a když se vracím, co nevidím. Kocour jak je v těsné blízkosti morčátka Františka. Tak si myslím, že je akorát nalepený zvenčí na stěnu klece, ale jen udělám další krok, zjistím, že Darkie vlezl DO KLECE. Tak jsem ho hned vytáhla a on odskočil a odběhl do chodby. Takže se zřejmě na mě urazil, že jsem ho vyhodila z klece :-) Ale před chvilkou hezky ležel na už zavřené kleci :-) .
Teď přišel, ladně se prošel mým pokojem a usadil se na měkké, kancelářské židli. A odpočívá. František už je zalezlý ve své kleci a pije z napaječky. Na noc přes klec přehazujeme utěrku, protože jinak náš milý morčecí kamarád hryže klec a hryže a hryže a hryže...Nekonečné. Darkie mě teď sleduje, takže mi pravděpodobně sděluje, že už bych toho vypisování na PC mohla nechat. Ještě abych vysvětlila to slovo "pravděpodobně".
Se zvířetem jménem kočka jsem se seznámila, teprv před nedávnem. Doteď si říkám, jak je možné, že v rodině, kde moje babička má odjakživa psa a všichni v rodině mají psy, babička teď má dokonce 2 čivavy,tak jak je možné, že v takovéto psí rodině, si zrovna já pořídím kocoura s tím, že jsem se nikdy před tím o kočky nestarala, neznala jsem nikoho, kdo by měl kočku v bytě (jedna kamarádka sice má kocoura, ale to je takový ten kocour, co celý den někde lítá a až večer přijde a to si jen lehne a spí a brzy ráno je opět venku) a vlastně já bez jakýchkoliv zkušeností s kočkami a ani jsem se nikdy nezajímala o takové zvíře, tak mi někdo vysvětlete, proč mám doma kocourka ? :-)
Ono to asi bylo předurčené. Protože kdokoliv z rodiny dával dárek, byla to nějaká kočka. Od babičky, když jsem byla malá, tak jsem dostala malou prcelánovou kočičku, před pár lety malou kočičku na polštáři, jak si hraje s klubíčkem, od druhé babičky takovou ozdobnou dřevěnou kočičku, mamka od svého bratra takovou obrovsku kočičku (které Darkie rozbil a tím pádem i oddělil hlavu, ale kočka je už úspěšně opravená :-) ) od kamarádky spící kočička z takového toho zvláštního vosku a dál ještě mám doma pár takových ozdob s kočkami. No je to velmi zvláštní. Já pejskař a mám doma kocourka. Nevím, jestli se mi kdy splní sen, mít doma nějaké větší plemeno (třeba československý vlčák) a hezky si s ním hrát a cvičit...no uvidíme. Uvidíme, co všechno mi osud připraví. A taky, co všechno osud připraví i jiným lidem, které znám a taky zvířátkům, co máme :-)
Už bych mohla končit. Tak přeji pro zítřek krásný, zasněžený, bílý den a hodně štěstí a nezlomte si někdo nohu na náledí ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář